V poslední době slyším stále častěji o bankách, že zisky považují za své a ztráty za věc veřejnosti. Když se banka dostane do problémů, je nutné jí zachránit z veřejných peněz. Banky jsou často moc velké a jejich zhroucení, by poznamenalo celé ekonomiky. Souhlasí se vším. Vedení bank získala velkou moc a vlády si s nimi nevědí rady. Bohužel nelze vyloučit, že banky jsou schopny i ovliňovat přímo politiky. Co s tím?
V první řadě je nutné přiznat, že velké banky skutečně nemůžeme nechat zbankrotovat. Historie nás učí, že je to opravdu nebezpečné. Odebrat bankám zisky pomocí finančních daní, jak například vytrvale prosazují Francouzi, je podle mne nesmysl. Dosáhne se pouze přelitý finančních operací do jiných zemí nebo přenesení této daně na zákazníky bank. Už si představuji další položku na výpisu z banky s dalším poplatkem.
Podle mne je jediné funkční řešení, znásobit bankéřům ztráty. Tedy ani ne tolik bankéřům, jako vlastníkům bank, jejich akcionářům. Vlastnící jsou přece skutečně zodpovědní. Koho dají do vedení, záleží jenom na nich. Tedy, pokud se banka dostane do problémů, kdy jsou nutné státní zásahy, banku znárodněme. Stejně do ní stát musí nalít peníze. Jinak by přestala existovat. Pokud banku znárodníme, tak ji po nějakém čase může stát zase prodat a alespoň část svých peněz dostat zpět. Navíc je to velmi výchovné. Akcionáři se toho budou bát a a nedovolí vedení banky provádět příliš rizikové operace. Stačí jenom připustit, že bankovnictví je odlišné, proti ostatnímu podnikání a trochu upravit zákony. Nemůžeme jako Ježíš Kristus vyhnat penězoměnce, ale můžeme je za jejich chyby alespoň opravdu potrestat a neplatit za ně.